Titulek ještě neumřel

9. srpna 2012 v 20:56 | Tempe |  Los deníčkost
Th_500_338_1310941056_tumblr_lohvwmwrut1qbyz0go1_500_large

Dlouho (no, vlastně přesně devět dní) jsem tu nebyla, blog chřadl a vsadím se, že spousta z vás už si myslela, že jsem to zase vzdala. Ale opak je pravdou. Nebojte se (respektivě se asi otočte a začněte utíkat tak rychle, co vám nohy stačí), jsem už zase zpět a chystám se začít pracovat.


Tak nejdřív - válela jsem šunky v Anglii a sice celý, dlouhý a nesmírně krásný týden. V Englandu mám rodinu a tak jsem už třetím rokem překonal svůj strach a odpor k létání, sbalila svůj desetikilový kufr, kterému jsem ještě než jsem dorazila na letiště urvala kolečka (nešťastnou náhadou, samozřejmě :D) a nastoupila na palubu, kde jsem se dvě hodiny vznášela ve vzduchu. Odolávala jsem pocitu zvracení, nedívala se z okna a usilovně tiskla víčka k sobě. Nakonec jsem ale přece jen doletěla, vyštrachala svoje zbytky angličtiny, propletla se pasovou kontrolu, málem se ztratila na přestavěném letišti a zamířila do auta za rodinou, která mně dovezla do jejich malého a utulného bytečku.

Ještě v autě jsem se taky seznámila s novým členem rodiny, křížencem Marley, do kterého jsem se zamilovala na první pohled a musím spokojeně uznat, že to byla láska oboustraná. Marley je chudinka z útulku, ale příbuzní ho už zvládli tak vykrmit, že to na něm rozhodně není znát. Poslouchá na každý povel, i když jenom anglicky. Takže když jsem ho první den hlídala a on mi celý den proležel v klíně, uvědomila jsem si, jak jsem zapomněla na jeden svůj dětský sen. Mít psa, v němž najdu přesně to, co jsem našla v Marleyim.
A teď, když jsem už doma, jsem se dozvěděla, že mě Marley hledá. Chudáček malinkej.

Anyway, těch pár dní tam bylo úžasných. Nakoupila jsem si hory věcí a hory suvenýrů, kvůli kterým jsem si musela koupit také nový kufr. Můj pokoj bude potřebovat asi trochu zvětšit, protože mám tak půl kila olympijských suvenýrů, na které jsem fakt hrdá a jsem s nimi strašně spokojená.

A dál? Cesta zpátky byla jedna velká noční hrůza, protože unést dva kufry v celkové váze mojí poloviční hmotnosti z autobusu do metra z tramvaje do tramvaje z vlaku domů byl téměř nadlidský úkol. Ale musím se pochválit. Sedím doma :D

Nu, a co bude dál? Mám v hlavě kostru příběhu, respektivě dvou příběhu, ale nejdřív potřebuji jednu kostru dokončit a druhou kostru rozepsat. Uvidíme jak dlouho mi to moje nadšení zase vydrží :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | Web | 11. srpna 2012 v 13:48 | Reagovat

Anglickooo...<3 Závidím.:D A vitaj späť s novým nasadením.;D

2 Temprence Temprence | E-mail | Web | 14. srpna 2012 v 1:51 | Reagovat

[1]: Jup, je tam krásně - moc zeleno a modro (i když prší. Voda je modrá. Tečka :D).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.